Proč Zdravější děti?

Má zelená cesta aneb Proč Zdravější děti?

Psal se rok 2014, tuším, že srpen… Helenka začala od září předešlého roku chodit do školky. Vůbec se jí tam nechtělo… i mě bylo ouvej. Po třech letech ji pustit, nevidět ji… Dát ji vlastně cizím lidem. Nebylo to pro nás obě dobré období. Vše vyvrcholilo v březnu, kdy již po x-tých rýmách, teplotách jsme obě dostaly zápal plic. Ulehly jsme na 14 dní. Poté následovaly v červnu neštovice a vzápětí na to molusky (bradavičky). Už toho bylo moc. Vím, že všechny nemoci, které jsme prodělaly, byly psychosomatického původu, jak říká můj Péťa: „Máte to holky ale silné hlavy.“ :o) Joo vím o tom, hlava je mocná čarodějka. Ale začala jsem hledat nějaké řešení… Zkusily jsme homeopatika, sirupy od firmy Terezia a na konci prázdnin nám určitou souhrou náhod do cesty vstoupily zelené potraviny – Mladý zelený ječmen a sladkovodní řasa Chlorella.

Bratr Martin měl v té době krámek zdravé výživy a pátral, jak už to má ve zvyku, po něčem novém, zajímavém, zdravém a objevil právě zelenáče (pracovní název pro zelené potraviny Ječmen a Chlorella). A řekl, Leni tak to zkus nasadit Helence i sobě. A protože to řekl bratr, znalec leckteré zdravé dobroty :o), kývla jsem na to. Musím přiznat, že jsem si říkala, šmankote co to je, tohle nám má pomoci. Nedůvěra z počátku byla obrovská, ale šla jsem do toho. Helence jsme vše vysvětlili a souhlasila s tím, že to zkusíme…pokračovala jsem ale ještě asi měsíc i s homeopatiky. Dostalo se nám informace od poradce přes zeleného potraviny, že výsledek se nemusí dostavit ihned, že vše chce čas a trpělivost, že tělo je důležité nejprve vyčistit a vyživit, a pak jsou možné výsledky. Co následovalo…užívaly jsme zelenáče cca 3 měsíce… Zastavil se další výsev Helenčiných molusek, nových nepřibývalo a se stávajícími jsme si uměly poradit. Rýmy a teploty se scukly na 1 x za 2 měsíce. Celkem dobrá práce, říkala jsem si a byla šťastná. A protože jsme taková malá, dá se říci, hodně semknutá rodina, pustila se do užívání zelenáčů společně s Helenkou a se mnou i moje mamka Hanka, babička Zdenka a děda František, a samozřejmě můj bratr :o) Každý měl svůj důvod, proč zelenáče baštit… Mamča celá léta bojovala s chronickou zácpou, ruku v ruce s tím s hemeroidy a v posledních letech, po přechodu, i s migrénami. Babička Zdeňka byla po operaci kolene, ta ječmen používala k regeneraci a rychlejšímu návratu na nohy. Děda na zažívání. Dnes je to zrovna devět dní, co mi děda František odešel, ale věřím, že zelené potraviny mu zkvalitnily zbytek jeho života. Ještě před měsícem, když jsme plánovali dovolenou v Bulharsku, tak říkal, že by také letěl… Babička Zdeňka nás opustila v listopadu 2015, v září ještě byli s dědou na aktivní dovolené s důchodci. I ta si život užila do posledního doušku. Operovaná noha sloužila až do konce.

Dnes jsou tomu necelé 4 roky od té doby, co jsme zelenáče zařadili do svých jídelníčků, jak říkám, udělali jsme si takový dobrozvyk. A po té době již vidím výsledky…Maminka se každé ráno těší na záchod :o), zácpy jsou ty tam, hemeroidy jakbysmet. Velké bolesti hlavy se neobjevují 5x do roka, ale jednou za dva roky cca. Bratr Martin si zelenáči upravil akné a nenechá na ně dopustit při regeneraci po sportu. Je to náš běžec k nezastavení…A já…já to brala jen jako prevenci, a až nedávno, když se mě někdo zeptal, co mi zelenáče přinesly, tak jsem se zamyslela – nemám popraskané koutky, zmizel mi chronický zánět zubu, nemám již po každých vánočních a velikonočních svátcích kvasinkovou infekci způsobenou přísunem velkého množství cukru, nemám již zvýšené hodnoty štítné žlázy (v těhotenství s Helenkou jsem brala Letrox, s Terezkou jsem už byla na zelenáčích :o) A tak si říkám, aha tak asi něco to umí… A další pozitivní příběhy mám i od kamarádek, přátel a kolegů.

A toto jsou právě ty životní příběhy, které mě přiměly k tomu, že toto si rozhodně nemohu nechat jen pro sebe, ale musím to POSLAT DÁL…

Chci s lidmi otevírat téma stravy, a to konkrétně téma zelených potravin a jejich místa v jídelníčku. Při mé práci mi pomáhají moji nejbližší a odborníci na výživu, od kterých se stále učím a snažím se najít tu dle mého pro nás vhodnou cestu ke zdraví. Stále jsem ale zastánce zlaté střední cesty (asi bych to neměla říkat, ale i do McDonaldu s holkama občas zajdeme, upečeme si buřty na ohni, koupíme si brambůrky…:o)))

Těším se na setkání s Vámi, kteří právě čtete tyto řádky…

S přáním parádních dnů

Lenka Lovašová

V Mostě, dne 18. dubna 2018, hluboko v noci :o)